Jdi na obsah Jdi na menu
 


O původu růžence


Původ růžence
„Protože svatý růženec v základu a podstatě sestává z modlitby Páně a z Andělského po zdravení, tedy z Otčenášů a Zdrávasů, a z rozjímá ní o Ježíšových a Mariiných tajemstvích, je to asi první modlitba a pobožnost věřících. Od apoštolů a učedníků se užívá po věky věků až dodnes.
Avšak svatý růženec v podobě a metodě, jak se jej modlíme dnes, byl Pánově církvi dán, až když jej roku 1214 svatý Dominik dostal od Panny Marie k obracení hříšníků a albigenských heretiků. Stalo se tak způsobem, který popíši dle proslulé knihy blahoslaveného Alana de la Roche (1428–1475) De dignitate psal terii.
Když svatý Dominik viděl, jak zločiny lidí pře kážejí obrácení albigenských, vešel do lesa poblíž Toulouse a tři dny a tři noci zde strávil v ustavičné modlitbě a pokání. Sténal, plakal a ranami důtek trýznil své tělo, aby upokojil Boží hněv, až padl na půl mrtev. Zjevila se mu Panna Maria v doprovodu tří nebeských kněžen a řekla mu: »Víš, můj drahý Dominiku, jaké zbraně Svatá Trojice použila k reformě světa?« »Ó Paní, « odpověděl, »vy to víte lépe než já, neboť po svém Synu Ježíši Kristu vy jste byla hlavním nástrojem naší spásy.« Paní dodala: »Věz, že hlavním nástrojem byl Andělský žaltář, základ Nového zákona. Proto pokud chceš Bohu získávat zatvrzelá srdce, hlásej můj žaltář.«
Světec vstal zcela utěšen a planoucí horlivos tí o spásu lidu vešel do katedrálního chrámu. An dělé hned rozezvučeli zvony, aby svolali obyvatele. Na začátku kázání se zvedla strašlivá bouře. Země se chvěla, slunce se zatmělo, po hromech a blescích všichni posluchači zbledli a rozechvěli se. (...) Nebe chtělo těmito divy zvětšit novou úctu ke svatému růženci a uvést ji ve známost. Bouře nakonec na modlitby svatého Dominika ustala. Světec pokračoval ve své řeči a výtečnost svatého růžence vysvětlil s takovou vroucností a silou, že Toulou ané se k ní téměř všichni přimkli a zřekli se svých bludů. A po krátké době došlo ve městě k velké změně mravů a života.“

Mariin žaltář
„Od doby, kdy svatý Dominik růžencovou pobožnost zavedl, až do roku 1460, kdy ji blahoslavený Alan de la Roche z nebeského příkazu obnovil, nazývali růženec Ježíšovým a Mariiným žaltářem, protože obsahuje tolik Andělských pozdravení, kolik Davidův žaltář žalmů, a protože lidé prostí a nevědomí se Davidův žaltář modlit nemohou, shledával se v modlitbě růžence plod rovný plodu recitace Davidových žalmů.
A dokonce ještě hojnější:
1. Protože andělský žaltář má plod vznešenější, a sice vtělené Slovo, zatímco žaltář Davidův je jen předpovídá.
2. Jako pravda přesahuje předznamenání a tělesné jsoucno stín, stejně žaltář Panny Marie přesahuje žaltář Davidův, který je jen jeho stínem a předznamenáním.
3. Protože žaltář svaté Panny neboli růženec složený z Otčenášů a Zdrávasů, vytvořila bezprostředně Svatá Trojice.“

Spásné účinky růžence
„Svatý Augustin ubezpečuje, že není plodnějšího a pro spásu užitečnějšího cvičení než často myslet na utrpení našeho Pána. Blahoslavený Albert Ve liký (roku 1931 byl svatořečen – pozn. red.), učitel svatého Tomáše, se ze zjevení dozvěděl, že pouhá rozpomínka na utrpení Ježíše Krista nebo rozjímání o něm je pro křesťana záslužnější než se rok každý pátek postit o chlebu a o vodě nebo se každý týden do krve bičovat či denně odříkat celý žaltář. Jak je tudíž záslužný růženec, který koná památku celého života a umučení našeho Pána? Blahoslavenému Alanovi de la Roche Panna Maria jednou zjevila, že po svaté mešní oběti, která je první a nejživější památkou utrpení Ježíše Krista, není výtečnější a záslužnější pobožnosti než růženec, který je jakoby druhou památkou a znázorně ním života a umučení Ježíše Krista.
Důstojný otec Dorland sděluje, že Panna Maria jednou řekla ctihodnému Dominikovi, kartuziánskému ctiteli svatého růžence, který roku 1481 žil v Trevíru: »Pokaždé, když se věřící ve stavu milosti modlí růženec s rozjímáním o tajemstvích života a umučení Ježíše Krista, získá úplné a naprosté odpuštění všech hříchů.«
Panna Maria řekla blahoslavenému Alanovi: »Věz, že i když je můj růženec nadán množstvím odpustků, přidám jich mnohem víc za každý desátek těm, kdo se jej budou modlit bez smrtelného hříchu, zbožně a na kolenou. Každému, kdo v pobožnosti svatého růžence s těmito zásadami a rozjímáními vytrvá, zís kám na konci jeho života jako odměnu za tuto dobrou službu plné odpuštění trestu a viny za všechny jeho hříchy. Ať se ti to nezdá neuvěřitelné: je to pro mne snadné, neboť jsem Matka Krále nebes, který mne nazývá milosti plná. A jestliže jsem milosti plná, hojně ji budu rozdílet svým drahým dětem.«
Svatý Dominik byl o účinnosti a záslužnos ti svatého růžence natolik přesvědčen, že svým penitentům téměř neukládal jiné pokání. (...) Zpovědníci by též měli, aby bezpečně šli ve sto pách tohoto velkého světce, ukládat kajícníkům růženec s rozjímáním o posvátných tajemstvích spíš než jiná pokání, z nichž jediné nemá takovou zá služnost ani není tak milé Bohu či blahodárné pro pokrok duší ve ctnosti a tak účinné proti upadnu tí do hříchu. Nadto, když se člověk modlí růženec, získává množství odpustků, které s mnoha jinými pobožnostmi spjaty nejsou.
»Jistě,« říká abbé Blosius, »růženec s rozjímáním o Pánově životě a umučení je Ježíši Kristu a Panně Marii velice milý a získává všechno. Můžeme se jej modlit jak za sebe samé, tak za ty, kdo jsou nám svěřeni, i za celou církev. Utíkejme se tedy k pobožnosti svatého růžence ve všech potřebách, a spolehlivě získáme, co si budeme na Bohu vyprošovat pro svou spásu.«“
Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu