(P.Petr Piťha)

Radostný růženec se zaobírá narozením a dětstvím Pána Ježíše. Staví nám před oči patero obrazů. Na prvém anděl zvěstuje Panně Marii poselství Boží. Na druhém vidíme setkání Panny Marie se sv. Alžbětou. Třetí obraz ukazuje Ježíška právě narozeného v Betlémě. Na čtvrtém je vyobrazeno obřezání Páně. Pátý vypráví o tom, jak se dvanáctiletý Ježíš ztratil rodičům na pouti, jak ho nalezli v chrámu a jak s nimi jde domů. Při růžencové modlitbě jsou proto vyslovována slova:
… kterého jsi z Ducha svatého počala,
… se kterým jsi Alžbětu navštívila,
… kterého jsi v Betlémě porodila,
… kterého jsi v chrámě obětovala,
… kterého jsi v chrámě nalezla.

Radostný růženec jeví se nám poněkud jinak, díváme-li se z pohledu Panny Marie, nebo upřeme-li pohled na samotného Ježíše. Pro Marii je to doba vrcholných okamžiků ženství. Pro Ježíše je to doba dětství. Bylo by naivní myslit si, že to byla doba veskrze šťastná a slastně klidná. Radost je hlubinný pocit blaženosti vyvěrající z toho, že to, co prožíváme, je spravedlivé a dobré bez ohledu na to, zda vnější okolnosti jsou či nejsou příznivé, nebo na to, zda nás to stojí mnoho námahy, statečnosti a úsilí. Nezapomínejme, že přijala andělovo poselství. Nemohla očekávat, že bude pochopena, musila počítat s pravým opakem – bude lidmi odsouzena. Jednání sv. Josefa je sice méně nepochopitelné, ale přesto budí úžas. Vědomí, že zanedbání mateřské péče může přivodit újmu Synu Božímu, je pro Marii drtivou zodpovědností. Zjištění, že Ježíš vyrostl a odejde od ní, aby konal Boží úkol, přináší bolest. V té či oné době prožívá tyto pocity každá matka, přesto je pro ni dítě radostí.
Když toto všechno uvážíme, začnou se nám odhalovat tajemství daných obrazů, protože už víme, že radost prozařuje přes povrch obav i ze smutku bolesti.